39. část - Dolů

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 
Zbytek kapitoly až se příští týden vrátím z výletu.
Kapitola: 

V každém svítání je skryta jiskra stvoření. Pohled na vycházející slunce lesnoucí se na vrcholcích hor probouzí v každém divákovi cosi hluboko zasutého. Vítr prohánějící se po svazích hory Braaz zpívá toužebnou píseň.
Nehluboko pod vrcholem je v příjemném závětří vyhlídka. Na kraji srázu tam stál Miró a sledoval jak se ze světa ztrácí zlatý opar svítání.
“Je to jen představa,” řekl Miró, když za sebou zaslechl Synovy kroky. “Představa, že nádherný počátek zrodí něco nového a výjimečného. Jenže všechny dny jsou nakonec stejné.”
Když Syn neodpovídal, Miró se k němu s úsměvem obrátil.
“Přišels mě shodit dolů?” zeptal se. “Jestli ano, tak ses trestuhodně opozdil. Slunce už je vysoko nad obzorem. A zemřít na Braaz kdykoli jindy než během svítání by byl hřích.”

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

i západy slunce jsou pěkný...

Obrázek uživatele Aveva

Tak dlouho nahoře kluci nevydrží ;o)
Obrázek uživatele Tora

Taky by se dalo říct: Nikdy není pozdě! :)

Obrázek uživatele Aveva

Dalo by se a taky se řekne ;o)
Obrázek uživatele mila_jj

Koukám, že Miró má nějaké podezření - nebo je jen přehnaně opatrný?

Obrázek uživatele Aveva

On je v jádru dost realista, chlapec jeden :o)
-A A +A