28. část - Žár

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Úvodní poznámka: 
Zbytek kapitoly z minulého týdne.
Kapitola: 

Na střeše Domu Posledních stál Syn a vyděšeně sledoval plameny. Instinkt ho nutil seběhnout dolů a běžet k požáru. Rozum velel zůstat na místě. Miró, který stále ještě stál za ním se Sluneční Berlou v ruce, sledoval boj, který se odrážel v Synově napjatém postoji. Když zaznamenal uvolnění, dovolil si krátký úsměv.
“Ale vypadá to, že takové štěstí, aby celý Chrám lehl popelem, mít nebudeme. Už se jim podařilo oheň odříznout,” řekl Miró nepřiměřeně veselým tónem.
Syn se k němu obrátil s pohoršením v očích. Miró jen pokrčil rameny. Řady hasících dole pod nimi skutečně ustávaly v činnosti. To, co už plamenům propadlo, jim nebylo možné vyrvat. Cesty, kterými by se mohly rozšířit, jim však byly přehrazeny. Zachráncům zbývalo jen čekat, až plameny stráví zbytky domu, ve kterém požár propukl, a sami uhasnou.
“Je to trest,” zašeptal Syn a ukázal na Sluneční Berlu. “Ale minul svůj cíl. To já jsem měl zemřít v plamenech.”
Miró ještě jednou pokrčil rameny, poklekl a začal Berlu pečlivě svazovat do úhledného balíčku. Syn se ve světle přicházejícího úsvitu znovu zahleděl do pohasínajících plamenů.
“Ti, kdo tam zemřeli, za mne obětovali život,” pokračoval Syn. “Ale já nechci, aby to tak bylo. Netoužím po obětech, nejsem svůj otec.”
Miró se narovnal. Zabalenou Berlu držel na rameni a postavil se vedle Syna. S uspokojením sledoval rostoucí dav na prostranství mezi rezidencí Prvního a Domem Posledních.
“Nic si nevyčítej,” řekl Miró klidně. “Není to trest.”
“Takže ty jsi teď nejvyšší vykladač Božích úradků?” utrhl se na něj Syn.
“Ne,” odvětil Miró. “Neznaboh ti nebude kázat o Božích plánech, neboj se. Ale ten, kdo oheň zapálil, by měl vědět proč.”
Syn k němu obrátil vyděšený pohled.
“Krycí manévr,” vysvětlil mu Miró. “Jak bys zjistil, kdybys vešel do toho zjitřeného davu, snaha vyrvat Prvního plamenům byla úspěšná.” Na chvíli se odmlčel. “Jak malá cena byla zaplacena za tak velký úspěch. Ze čtyř Posledních, kteří se pro něj vydali, se vrátili jen dva.”
Syn chtěl promluvit, ale Miró ho gestem umlčel.
“Nikdo,” pokračoval, “kdo stojí v hierarchii Chrámu výš než oni, mezi Posledními nerozlišuje. Jsme zaměnitelní a postradatelní. Nikdo se nebude ptát na jména těch, kdo dnes v noci zemřeli ve službě Bohu, ale nikoli k jeho slávě.”
Chvíli mlčeli.
“Ale já jejich jména znám,” dodal Miró a téměř rozpustile se zasmál. “Jeden z nich byl Miró.”
“A ten druhý?” zeptal se Syn.
“Passalin,” vyslovil Miró Synovo jméno mezi Posledními a v očích mu vesele hrálo.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Ale to je teda mazané! Já si říkala, proč zapalovat...

Obrázek uživatele Aveva

Chce-li se člověk zahřát, i ohníček si rozdělá ;o)
Obrázek uživatele Aries

no tak to jsem teda zvědavá, kam tím míří

Obrázek uživatele Aveva

No jak říká, krycí manévr, nikdo neví, že se něco ztratilo a nikdo ty dva nebude postrádat, až zmizí z Chrámu ;o)
Obrázek uživatele Aries

Takže chce prostě zdrhnout a revoluce nebude?

Obrázek uživatele Aveva

Dočkej času, uvidíš ;o)
Obrázek uživatele Aries

však čekám :-))

Obrázek uživatele mila_jj

Já taky. Ale pěkně blbej krycí manévr, když kvůli němu umřeli lidi. Mně se ten chlap přestává nějak líbit.

Obrázek uživatele Tora

Počkej, já pochopila, že jako "umřeli" tihle dva - nikdo jiný...

Obrázek uživatele mila_jj

No já si tím bohužel nejsem jistá vzhledem k rozsahu požáru. Asi jsem pesimista. Pokud jen ti dva, tak je to v pořádku, ale když ony se živly dost často vymykají z ruky těm, kdo je chtějí řídit.

Obrázek uživatele Aveva

No, co na to říct. Chrám je temné a nelítostné místo.
-A A +A