24. část - Důkaz
Nikdo nespočítá, kolik nádherných objektů bylo během staletí stvořeno k oslavě Boha. Umělci i řemeslníci do jejich výroby vkládali to nejlepší ze sebe sama a mnozí z nich, zchváceni Božským vytržením, po dokončení svého životního díla prolili vlastní krev, aby daný předmět Bohu zasvětili. Jiní byli obětováni a získali tak jedinečnou možnost zhodnotit krásu vlastnoručně tepaných ozdob na rukojeti a ostrost čepele.
Přesto příval těch, kdo toužili dát svůj um do služeb Chrámu, nikdy neustával. Mnoho svatých předmětů bylo běžně užíváno a po určitém opotřebení je bylo nutné vyměnit. Každý z malých i velkých Chrámových svatostánků musel být zdoben a zdokonalován, aby mohl být věřícími dostatečně obdivován. Mnoho těch, kdo pracovali pro Chrám, se proslavilo a jejich jméno bylo i mnoho let po jejich smrti vyslovováno s úctou.
A přesto, nejstarší ze všech svatých předmětů neměl stvořitele. Byl uložen k opatrování a dohledu prvnímu knězi Slunečního Boha, ale ani ten se ho nesměl dotýkat. Od pradávna součástí víry a rituálů. Jednoduchý sluneční kotouč na tenké holi. Jen ten, kdo nesl boží krev, mohl se ho bez nebezpečí dotknout.
První mírumilovně oddechoval zmožen kořeněným vínem.
Syn natáhl ruku a zaváhal.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No, tak, šup, chňap, klus,
No, tak, šup, chňap, klus, fuč! Anebo že by ne, zlotřilá autorko? Ty nás zase napínáš, osobo! Nepíšeš ty scénáře k nekonečným seriálům, jako vedlejšák? :D
Já myslím, že Padesátku píše
Já myslím, že Padesátku píše spousta mnohem zlotřilejších autorů, která čtenáře napíná mnohem víc ;o)
(A scénáře k nekonečným seriálům sice nepíšu, ale když se nachomýtnu k jejich sledování, tak mám celkem slušnou úspěšnost v hádání vývoje děje ;o)
No tak ale. To zas budou
No tak ale. To zas budou nervy. Dotkne se? A když ano, stane se něco? A co? Samé otázky...
Vidíš a to jsem vás ani nijak