18. část - Rutina

Obrázek uživatele Aveva
Povídka: 
Kapitola: 

Ranní vzduch má svébytný odstín. Cosi ostrého se v něm skrývá zahaleno do sametové jemnosti. Hranice snu a bdění. Poslední jsou buzeni jemným drnčivým úderem do gongu. První úder jako výzva. Druhý úder jako připomenutí. Třetí úder jako varování. Údery protrhnou hranici a jako záplava se skrze ni proderou vědomí probouzejících se spáčů.
Syn mezi nimi není. Otevřel oči už do šera před východem slunce. Dost brzy před prvním úderem gongu, aby se mohl posadit na lůžku, podívat se do malého stříbrného zrcátka pověšeného na stěně a poopravit základní vrstvu líčidel. Dost brzy, aby měl dost času na pečlivé denní líčení. Když skončí, vrátí líčidla do plátěného vaku a opatrně je uloží pod svůj slamník. Srovná spodní i svrchní deku a s obzvláštní něhou i tu třetí, přespočetnou, kterou mu věnoval horkokrevný Czcek, když ho viděl, jak se za chladných rán zkřehle choulí u horkého kotlíku.
Když se ozve gong, není tu více Syna, to Passalin je připravený ukázat se světu. Složí paraván, který mu věnoval Miró a postaví ho ke stěně, jako by na něm ve chvíli, kdy opustí svoji komůrku, přestalo záležet. Sehne se pro nočník a jako první projde chodbou k nádobě, která patří jejich spálně. Obsah nočníku pleskne o dno.
Tváře Posledních, které míjí cestou zpět, zná. Na každého z nich se usměje a každého pozdraví. Spálnu opouští sám. Jde pomalu a užívá si klidu a samoty ranních chodeb. Pokud někoho potká, pokorně skloní hlavu. Každý stojí výš než on.
Passalin obvykle kráčí jednoduchou cestou. Drží se včerejších stop a opakuje kroky, které už učinil. Nevybočuje, nemá proč. Plní své povinnosti. Pokud úkol splní rychleji než předpokládal, pomáhá v plnění úkolů ostatním. Nezahálí.
Čas mezi probuzením a snídaní ovšem patří jen jemu. Kdyby se někdo ptal, k čemu ho využívá, zdráhavě by přiznal, že si v něm vychutnává krásu a dokonalost Chrámu. Každý den jde k snídani jinou cestou. Vybírá je náhodně. Už je mezi Posledními téměř měsíc, ale cestu ještě ani jednou neopakoval. Každý den objeví nějakou maličkost, ozdůbku na stěně, nebo malebné zákoutí, které potěší jeho duši. K snídani přijde vždycky s úsměvem.
Každá skupina Posledních má svůj prostřený stůl, ze kterého si každý může nabrat. Passalin si dá ode všeho trochu. Zatímco se scházejí, srká horký nápoj z malované misky a sleduje přibíhající pozdní spáče a hltavé jedlíky. Bariz se zase rozčiluje, že pro něj na stole nezbyla vejce. Mintass se s ostatními dělí o nejnovější drby. Passalin se usmívá a na přímé vyzvání zabručí pár slov, ale k rozhovoru se nepřidá. Nikoho to nepřekvapí. Každý ví, že Passalin je nemluva.
Obvykle se po snídani rozdělí do skupinek a dohodnou se, kdo si dnes vezme kterou trasu. Passalin se nedohaduje. S pokrčením ramen přijme tu, kterou mu Miró určí. Jeho přítomnost ve skupince nikdo neodmítá. Passalin je možná nemluva a působí křehce, ale nebojí se vzít za práci. Vozík táhne se stejným soustředěním se kterým opatrně přenáší a vylévá nádoby.
Na konci dne stydlivě vstoupí do lázně stranou ostatních. Dobrosrdečně se usmívá slovům, kterými si z něj kvůli tomu utahují. Tvář si umyje až v soukromí vlastní komůrky. Skryt za paravánem si v mihotavém světle svíčky setře líčidla a chvíli se dívá na cizí tvář v zrcadle, pak pečlivě nanese novou vrstvu.
Jeho život má nádherný pevný řád.
Ale dnes jsou všichni Poslední nějací neklidní a Passalin netuší proč. Proudí jimi jakási těžko zadržovaná radost. Ráno dnes voní změnou.
„Dnes je den odpočinku,“ řekne Miró a Passalin je vlastně jediný, kdo je překvapen, „Končíme se splaškařením a zítra začínáme zase nahoře. Konečně budeme moci pořádně pokračovat v práci pro naši věc.“
Passalin si překvapeně uvědomí, že poslední větu řekl Miró kvůli němu. Nejdřív nechápe, marně se snaží rozluštit Miróův tajemný úsměv, a pak se Miró dotkne své lícní kosti. Passalin se rozpomene a není ho více, je tu jen Syn, který se vydává za někoho, kdo neexistuje.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Moc pěkně se to čte. Ale už bude po idylce, co

Obrázek uživatele Aveva

No mělo by, jestli zvládnu něco pořádného napsat :o)
Obrázek uživatele wandrika

Vidím v tom krutú iróniu. Syn síce vyrástol v luxuse, ale nikdy nemal ani najmenšiu kontrolu nad svojím životom. Myslím, že hrozne túži po úplne obyčajnom živote. Až tak veľmi, že mu nevadí hoci aj každý deň vynášať splašky.
Ale také jednoduché to samozrejme nebude.

Obrázek uživatele Aveva

No jo, věci nikdy nejsou jednoduché. A navíc je teprve květen, tak to ještě nemůžu utnout ;o)
Obrázek uživatele Tora

Dočítám se zpožděním, tenhle kousek je pěkný, hezky ilustruje poklid, který zřejmě bude brzo něčím narušen... jsem zvědavá, co bude dál.

Obrázek uživatele Aveva

Já jsem teda taky docela zvědavá, co se tam vlastně stane :o)
-A A +A