Ach, ta láska
Dnes výjimečně nejsme ve Středozemi. Na tohle totiž nemá ani Thranduil.
Dokázal hovořit tak libým šepotem, že to zalézalo pod kůži, a věděl to o sobě.
"Už jsem ti někdy řekl, jak mě fascinují tvé oči? Cítím se ztracen a bezmocný, když se na mě podíváš - tak, právě tak. Už jsem ti to někdy řekl?"
Dnes mu slova splývala z úst výjimečně hladce, sladce, medově. Svět se točil, točil se jen kolem nich dvou.
"Neřekl! Já hlupák. Tvoje oči! Ty tvoje oči jsou jako dvě slunce shlížející z výše."
Zasnil se. Na nebi tančily hvězdy.
"A tvé vlasy... Jako čerstvě padlý sníh... Ach, pověz mi něco."
"Drž už konečně hubu, Marigolde."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné a výstižné :D
Moc pěkné a výstižné :D
:D
:D
/snaží se smát potichu, aby
/snaží se smát potichu, aby nevzbudila muže, ale moc to nejde/
Děkuju :))
Děkuju za komenty :))
Vždycky mám radost, když se někdo zasměje. Navíc nahlas :D
Naprosto žobí drabble,
Naprosto žobí drabble, zlepšilo den.
Hehe
Ehehehehe. Cwelf by to mohl nakreslit. :-D