Teror času
Běžný životní rytmus této doby je prostě k uzoufání! Dlouhé ráno. Soukromá snídaně. Nudné zábavy následované neméně plytkým obědem v kruhu rodinném. Je potěšením mít tu alespoň blízkého přítele. Sledovat ho, jak se snaží odradit drahou sestřičku je vskutku komické. Polovinu odpoledne ovšem zabijí sportovní nebo intelektuální činnosti.
Jen někdy u čaje má člověk příležitost ukrást pár pohledů. Ale jak hřejí!
Toho času zkrátka není dost.
Proč musejí dámy od večeře odcházet dříve?
Proč bych nemohl jít s nimi? Proč nejsem dáma?
“Ehm!,” odkašlání zpoza závěsu vytrhne Charlese z úvah.
“S tím bych vám mohla pomoct. Ale to spíš nechcete.”
Charlesi, Charlesi, ty jedno dřevíčko...
p.s. o teroru času po zavedení přesnějšího (méně než hodinového) měření nám velice rád vyprávěl jeden z vyučujících na univerzitě. Na ono téma se ale nějak nedostavil nápad. Ale věděli jste, že hybatelem zpřesňování času byla také (a zejména) železnice?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Výborně vylíčené.
Výborně vylíčené.
Ach pomalý čas letního sídla,
Povedené.
Povedené.
Děkuju! <3
Děkuju! <3
Nevěděli! Drabble velmi
Nevěděli! Drabble velmi zajímavé, takové pohlcující...