17. Cesty k sobě
Kapitola bezprostředně navazuje na předchozí, kdy Lenka na "své" verandě přemýšlí o rozpracovaném vzdorovitém obrázku.
Dveře se tiše otevřely a dovnitř proklouzla drobná postava. „Promiňte, slečno, mohla by slečna Lenka jít dovnitř? Tira prostřela k obědu a pán na slečnu čeká.“
Lenka sebou trhla, jak se probrala ze zamyšlení, a odložila štětec. Pak se na skřítku, která se náhle objevila vedle ní, usmála. „Ano, jistě, už jdu. Děkuji, Tiro.“ Prošla dvoukřídlými prosklenými dveřmi a usadila se ke stolu na místo, které se za poslední dva týdny, ustálilo jako její.
„Tak co, jak se ti dnes dopoledne malovalo?“ usmál se na ni Rolf.
„Moc dobře ne. Vůbec nerozumím tomu, proč se mi pořád nevede zakomponovat do obra…“
„Moc dobře? To je skvělé. Mně se taky mimořádně dařilo.“
Lenka si povzdechla. Z její odpovědi očividně zachytil jen první dvě slova. Nebylo to poprvé. Ale vůbec neměla chuť mu jeho omyl vyvracet.
„Sepsal jsem si opravdu úderný projev pro Starostolec. A dokončil jsem ten článek o svém dědečkovi. Doufám, že ho tvůj otec otiskne včas. No ano, já vím, že je na Xenofilia spoleh, ale ostrá volební kampaň začne už za měsíc, konkurence nespí a nic nesmím podcenit. Je třeba si pečlivě připravit půdu. V Británii jsem byl naposledy jako dítě, a lidé mě vlastně neznají. Veřejnost se musí dozvědět, kdo jsem. Vnuk slavného Mloka Scamandera, autora knihy Fantastická zvířata a kde je najít, manžel jedné z hrdinek protivoldemortovského odboje, zeť majitele a šéfredaktora Jinotaje…
Abych nezapomněl, zítra ráno přijede svatební koordinátor. Bude potřebovat seznam hostů, aby mohl rozeslat pozvánky v tentýž den, kdy se v tisku objeví oznámení. Měla bys ho dnes večer překontrolovat. Několik důležitých jmen jsem ještě připsal, ale nesmí na něm chybět nikdo z tvých přátel. Myslím z Brumbálovy armády a Fénixova řádu. Musí být bez jakýchkoli pochybností jasné, na jaké straně jsem ve válce stál, přestože jsem byl v emigraci. Z toho pohledu je velmi dobré, že nám smrtijedi zničili dům… Může se zdát, že je dvacátý srpen ještě daleko, ale všechno musí být správně načasované a na úrovni. Ať mají novináři o čem psát. Bude to pro mne velmi dobrá reklama a výborný start volební kampaně.
Á, Tira už nosí na stůl. No, zlato, tak jsme si pěkně popovídali a teď dobrou chuť.“
Lenka moc neposlouchala, co Rolf povídal. Ostatně, mluvil každý den vlastně o tomtéž. Ale od momentu, kdy ji přerušil, se poctivě snažila zodpovědět jeho otázku – jak se ti malovalo? - alespoň sama sobě. Nechápala jak je možné, že má takový problém s kompozicí. Kde je chyba? Jakmile zaznělo přání dobré chuti, jen se nepřítomně usmála a automaticky odpověděla stejně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zdá se, že i Lenka by měla
Zdá se, že i Lenka by měla pozorněji poslouchat. nebo se nad tím stokrát vyřčeným alespoň pořádně zamyslet. Vážně si ho chce vzít?
Přesně to jsem chtěla napsat.
Přesně to jsem chtěla napsat. Vyjádřil se úplně jasně. Jenže ona taky neposlouchá, co jí říká.
Asi by se už měla vzpamatovat
Asi by se už měla vzpamatovat, a nesundávat ten Rolfův prsten jen na verandě, že?
Myslím, že ani moc ne.
Myslím, že ani moc ne. Ostatně, její vlastní rozhodnutí to tak nějak nebylo.
To je tak strašně smutný. Jak
To je tak strašně smutný. Jak mluví a neposlouchají se.
Je to smutné. A nikdy to
Je to smutné. A nikdy to nevede k ničemu dobrému.
dobře se míjejí, kdypak si to
dobře se míjejí, kdypak si to holka konečně uvědomí, že ji má jen proto, aby to dobře vypadalo pro okolí?
Mělo by jí to už dojít, že?
Mělo by jí to už dojít, že?
No nejvyšší čas! (já vím, že
No nejvyšší čas! (já vím, že je ještě spousta dílů do konce, ale stejně)
Ale tak, přece v tom marasu
Ale tak, přece v tom marasu Lenku nenechám až do prosince. To bych jí neudělala. :-)
Jo, nebýt toho prstýnku,
Jo, nebýt toho prstýnku, nejspíš by měla jasno dávno...
Vypadá to tak...
Vypadá to tak...