Coën
Eskadrona lehké jízdy popohnala koně k trysku. S burácením plechů, křikem mrzačených vojáků a ržáním vyděšených koní se zabořili hluboko do bloku nilfgaardké pěchoty. Jezdci se jako hrot šípu zakousli hlouběji a hlouběji do nepřátelské pozice. A začali umírat.
Coën záhy zjistil, že je sám. Nikdo další se takhle daleko nedostal a hlavní voj eskadrony se odpoutal od protivníka a obchvatem mířil k dalšímu útoku.
Ze všech stran na něj doráželi černí, on se však nedal a dál odrážel úder za úderem. Zrovna když uslyšel burácení nového útoku, hrudí mu prošla palčivá bolest, když mu pěšák s korsekou probodnul srdce.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ach jo! Coëna mi vždycky bylo
Ach jo! Coëna mi vždycky bylo líto. Krásně, velmi zaklínačovsky popsaný.
K tomu sa pridávam.
K tomu sa pridávam.