Ve filosofii nemůže být žádné téma zakázáno

Giovanni Pico della Mirandola a Lorenzo Medici, asi začátek roku 1487.
Pico, hrabě z Mirandoly a Concordie, byl všestranně vzdělaným žákem Marsilia Ficina a členem jeho florentské Platónské akademie. Když mu bylo 23, sepsal 900 tezí, které založil na četbě starých filosofů či mudrců (teze byly např. platónské, zoroastrovské, aristotelské, plótinovské, tomistické, magické, kabalistické, orfické, hermetické ...) a nechal je vytisknout s úmyslem, že na jejich základě svolá do Říma všechny učence, kteří mají zájem o filosofii, aby o nich disputovali a společně nalezli, co v těchto naukách odkazuje k pravdě. Nabídl dokonce, že jim zaplatí cestovné. Pro jeho snahu o smíření různých směrů (a také, že jeho rodina vlastnila hrabství Concordia) ho nazývali "knížetem svornosti". Papežovi se nelíbily některé magické a kabalistické teze a zakázal jejich šíření; Pico se naoko podrobil, sepsal však Apologii, v níž své problematické teze znovu cituje a obhajuje, tedy se provinil proti papežově zákazu; papež tedy zakázal pro jistotu všech 900 tezí (je to prý první tištěná kniha, která se objevila na seznamu vatikánských zakázaných knih).
Pico byl nejen mladý a chytrý, ale i velmi krásný; v Arezzu se do něj zamilovala žena Lorenzova bratrance, utekli spolu, ale byli chyceni, Pico byl uvržen do vězení, odkud mu pomohl právě Lorenzo. Podobně mu podle všeho musel pomáhat ještě jednou v roce 1488, kdy Pico uprchl před inkvizicí do Francie, ale na žádost papežského legáta byl uvězněn. Později další papež odsouzení zrušil; Pico se po Lorenzově smrti dostal do vlivu svého dalšího přítele, Girolama Savonaroly, a zemřel v roce 1494 málem jako dominikán ve Florencii v klášteře sv. Marka. Bylo mu 31, a podle nedávných studií byl prý otráven.

Minulý semestr jsem se účastnila renesančního semináře, kde jsme četli Picovy magické a kabalistické teze, a zkusili jsem tak trochu Picovu myšlenku disputace, ale bohužel bez autora, který by nám vysvětlil, jak to vlastně myslí :) - jsou to úžasné texty, ale docela chápu, proč z nich byli papežovi theologové tak na větvi; i když Pico většinou dochází k nějakému celkem obvyklému pravověrnému závěru - třeba výše zmíněný případ, když z kabaly vyčetl svatou Trojici - tak k němu dochází velmi nekonvenčními způsoby.

(omlouvám se za hrozně dlouhou poznámku, ale poslední dobou mne ta renesance a Itálie hodně baví, i když to není můj obor ... )