Byly a určitě (ne)budou

Drahá Dezinvektilo,

v posledním dopise uvažuješ, jak svou pacientku přivést na co nejčernější myšlenky.
Chválím tvou snahu přiblížit ji k nám, ale nesmíš na to jít moc zhurta. Nesnaž se o absolutní cíle – tam vždycky hrozí, že se pacient vzchopí a unikne nám. Musíš být opatrnější. Nesnaž se ovlivnit, co vidí, ale kde (a kdy) to vidí. Co bylo, bylo ucházející. Co bude, bude skvělé. Co je, nestojí za nic. Tak se vždycky zklame, protože když růžová budoucnost nadejde, stává se z ní zcela normální přítomnost.
Nakonec ustrne v přesvědčení, že všechno jakžtakž dobré už bylo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob