Omnia tempus habent XXXIII.
Předchozí zde.
A je to. Příběh operace Ticho po pěšině dospěl třicátou třetí epizodou ke svému závěru. Daniel a jeho přátelé se se svými věrnými čtenáři loučí. Na viděnou za rok.;-)
NESOUTĚŽNÍ dárek pro věrné čtenáře.:-)
"Danieli...," vydechl Vraspír a v jeho hlase znovu zazvonil smích. Opatrně pohladil Daniela po rameni. "Přivedu ostatní."
"Počkej... Slyšel jsem tě zpívat...," řekl Daniel přerývaně. "Hymnu kadetů... Potom hymnus tunelů, přivolal mě."
Vraspír se uchechtl. "Tu jsem napsal, když jsi byl tenkrát v kómatu. Neříkej Jaroslavovi, že tě zpět přivedla moje písnička. Nepochopil by to."
Daniel se bolestně pousmál, jeho obličeji ten pohyb vadil. "Prosím... Je ochránce. Jako ty," žádal Vraspíra slabým hlasem.
"A oba strážíme to stejné," překvapivě neodporoval Vraspír.
"Prosím...," šeptal Daniel.
Vraspír pochopil nevyřčené. Zákon Danielovy prosby před ním jediný nikdy nepukl.
"Chce tě vidět," oznámil Jaroslavovi.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pan profesor je v pořádku, to
Pan profesor je v pořádku, to se mi ulevilo!
Děkuji moc za komentář.
Ne tak úplně, cesta k uzdravení je ještě dlouhá. Ale tady už ponechám Danielovi soukromí.
Děkuji za přízeň.;-)
Díky za moc pěkný seriál,
Díky za moc pěkný seriál, ráda jsem ho četla a bude se těšit zase za rok!
Děkuji
za Tvá milá slova. ;-) Za rok na přečtenou.:-)