Každá noc má stín rána
Případné hudební ťuk.
Stmívá se – ve tmě se snáz sahá po hvězdách a snáz se věří ohni.
Dlaně odkládají knihy a berou zbraně, tma zamyká zítřky a slibuje zlato z hvězd. Sousedé stojí proti sobě, uhýbají očima a modlí se za totéž, jen jinou řečí.
Jednou jsme byli bratři. Jednou z nás bude stejný prach.
Krev vře a krev chladne a hvězdy jsou zrádné odlesky zbraní.
Svítá a hvězdy mizí, oheň vyhasíná a zůstává jen zima.
Zasypou a zakřižují kosti a zalijí slzami ohně, hlad po chlebu překřičí hlad po snech – a malé kamínky všednosti jsou skály, na kterých se znovu staví svět.
(Nakonec jsem velmi nekonkrétní, ale zůstalo tam pár velmi zastřených narážek směrem k tadyhle Glyndŵrovi.)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
*beze slova se dívá a pluje
*beze slova se dívá a pluje se slovy a je to krásný let*
To je krásně napsané. Noc a
To je krásně napsané. Noc a ráno...
A historie. Díky!
Já vlastně ani pořádně nevím,
Já vlastně ani pořádně nevím, co bych k tomu napsala, protože vše, co bych řekla, je zcela zbytečné a příliš drsné, než aby to vystihlo, jak tohle prorezonovalo mojí duší. Nádherné.
Nádherné.
Nádherné.
... *dojetík*
...
*dojetík*
Moc hezky napsané.
Moc hezky napsané.
Krásné.
Skvělé obrazy, výborný jazyk, už se u Tebe opakuji, snad jsem ještě nenapsal, ale tady to sedí úplně nejvíce - báseň v próze.
Hrozně se mi to líbí, a právě
Hrozně se mi to líbí, a právě i tou nekonkrétností. Dokážu si pod tím představit kterýkoli lidský příběh, i ten svůj (trochu metaforicky, teda :)). Díky moc.
Takové krásné poetické obrazy
Takové krásné poetické obrazy...
Nádherné, i když historie za
Nádherné, i když historie za tím hezká není. Nechávám se unášet.
Ohromující, díky Zuzce mi
Ohromující, díky Zuzce mi nakonec přece jen neuteklo