Antonín
Město se pomalu ukládá ke spánku. Antonín bdí.
Povinnosti volají. Jeho pán se dožaduje další potravy.
Antonín se zachvěje. Pohled do útrob žhavého chřtánu oslepuje.
Ale není čas váhat. Závisí na něm tolik životů. Antonín ani nemá čas si postěžovat.
Žhavý chřtán polyká sousto za soustem. Nesmí hladovět. Antonín klopýtne, když se pokouší otřít pot z čela. Jeho pán reaguje zlověstným zahučením. Antonín poplašeně zvýší tempo.
Tolik životů má ve svých rukách. Nesmí polevit.
Zakolísá, chtěl by na chvíli spočinout, ale pocit odpovědnosti mu to nedovolí.
Celé tělo mu prostupuje známý a neústupný nápěv
Antoníne, topiči elektrárenský,
do ohně přilož!
Aneb Jiří Wolker - Balada o očích topičových ;o)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Skvělé a já to poznala hned u
Skvělé a já to poznala hned u druhýho řádku! Sama sobě gratuluju, protože jestli jsem to vůbec kdy četla, tak asi před třiceti lety
Jsi prostě dobrá :o)
Napadlo mě, o co se jedná,
Napadlo mě, o co se jedná, jakmile jsem viděla jméno Antonín.
Ještě si ze školy pamatuju závěr básně... :-o
Dělník je smrtelný,
práce je živá,
Antonín umírá,
žárovka zpívá:
Tohle se ti povedlo úžasně! A
Tohle se ti povedlo úžasně! A taky jsem hned věděla. Ubohý Antonín, drabble svírá srdce právě jako báseň.
To je moc hezké.
Hezký popis, dobře vykresluje tu náladu.
Teda, v tvé próze to je skoro
Teda, v tvé próze to je skoro lepší než originál.
Velice děkuji za komentáře :o
Jé, to je skvělé! Zrovna čtu
Jé, to je skvělé! Zrovna čtu Těžkou hodinu. :)
To ti schvaluju, to je hezká
Jé, to je nápad! Antoníne,
Jé, to je nápad! Antoníne, topiči elektrárenský... Povedené.
vzhledem ke zvyku mého
vzhledem ke zvyku mého dědečka točit oblíbené básně pořád dokola jsem taky poznala téměř okamžitě
a navzdory baladičnosti se začala děsně smát, za což se omlouvám autorce, úžasné atmosféře a samozřejmě Antonínovi
Hele to je v pořádku, já jsem