Ospravedlnění

Obrázek uživatele Danae
Drabble: 

Když měla Elizabeth chuť být spravedlivá, dovedla to i přiznat. Její matka měla pro každou svou migrénu zatraceně dobrý důvod. Hysterické výlevy na téma, co s nimi všemi bude po smrti pana Benneta, byly o to nesnesitelnější, že jejich jádro bylo pravdivé. Ani jedna z dcer by se nedokázala sama uživit. Budou-li jednoho dne muset z Longbournu odejít, jejich situace bude zoufalá.
Vlastně chápala i její neutuchující snahu provdat je kdykoli za kohokoli. Dělala to neuvěřitelně hloupě, ale dělala pro ně aspoň něco. Bylo to pořád mnohem dospělejší chování než chování jejího otce, který se ironicky usmíval a nedělal nic.

Závěrečná poznámka: 
Občas mám hroznou chuť trochu ospravedlnit některé austenovské trapáky, ba i záporáky. Třeba ještě téma dá... ;)

Komentáře

Obrázek uživatele Lejdynka

Jo, to je pravda. Je nefér, že ti ironicky se usmívající jsou vždycky mnohem sympatičtější, než ty hysterky.

Obrázek uživatele Danae

Nojono. Ironici jsou holt zábavnější, ale když jde do tuhého...
Obrázek uživatele Carmen

Hm! Vidíš, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale ano – ona o ně, baba protivná a ješitná, měla doopravdy starost... kachnu na to. :)

Obrázek uživatele Danae

Dík moc. Já myslím, že ona - a v zásadě kdokoli jinej - vyvrací ten pitomej bonmot, že blbí lidé jsou šťastní lidé a trpěj jen inteligenti. Ona tu bezmoc dost prožívala, akorát s ní nebyla schopná nic konstruktivního dělat. O to to bylo horší.

Já s tím naprosto souhlasím. Vždycky mi připadalo, že matka byla sice blbá, ale měla v tomhle všem v podstatě pravdu.
Nakonec o tom, co by s nimi bylo, svým způsobem pojednává Rozum a cit. Jen jich bylo o dvě míň a jedna ještě měla čas.

Obrázek uživatele Danae

Je to tak, Rozum a cit dotahuje tuhle myšlenku do konce. Teď jsem se zamyslela, jak vůbec ti rodiče v austenovských románech dostávají dost na frak, čím pozdější román, tím je to horší, v Anně Elliotové už je prostě matka mrtvá a otec karikatura (v mírnější verzi je to už v Emmě). No nic, volné asociace ;)
Obrázek uživatele Julie

Jo, právě jsem propadla záchvatu vděku za naši krásnou emancipovanou dobu. Možná půjdu spálit podprsenku (nějakou hodně starou, s vylezlou kosticí a velice špatně sedící).

Obrázek uživatele Danae

V tomto ohledu není nikdy dost záchvatů vděčnosti a pořádnej polyesterovej táboráček je radost!
Obrázek uživatele Profesor

Nojo, fakt to myslela dobře. Zajímavý pohled na věc.:-)

Obrázek uživatele Danae

Dík!
Obrázek uživatele KattyV

No tak jo, myslela to dobře, ale to provedení, to provedení! :D

Obrázek uživatele Danae

Nojo, provedení fakt hrůza :)
Obrázek uživatele Rya

Zajímavý pohled. Asi je zapotřebí vědět dost o příslušné době, aby ji člověk pochopil.

Obrázek uživatele Zuzka

"When you have five daughters, then tell me what will be on your mind." Nebo tak nějak to řekla...
Jo, je to pravda, smějeme se jí, protože ji prostě autorka napsala jako komickou postavičku (což teda tatínka taky), ale to jádro pudla v tom je a ta nejistota byla asi hodně bolavá.
Pěkně jsi do toho rejpla :)

Obrázek uživatele Danae

Citát to přesně vystihuje. Mně se moc líbí, že přes tu záměrnou komičnost tam má JA ty mrazivé záblesky, jako je začátek dvacáté nebo které kapitoly, kde Elizabeth dost přesně hodnotí manželství svých rodičů.
Díky za zasvěcený komentář!

Obrázek uživatele neviathiel

Aspoň ta snaha byla, i když málem docílila opaku :-P
Miluju tu scénu někde ke konci, kde otec říká Elizabeth, že kéž by dřív začal šetřit na věno a nečekal, že se mu narodí syn...

Obrázek uživatele Danae

Jo, to je silná pasáž. Myslím, že ji neříká přímo otec (aspoň v knize), že to hodnotí Elizabeth, ale přesně tak. Na druhou stranu je jasné, že mladý plodný pár předpokládal, že toho syna prostě dá, realita na ně dolehla plnou měrou až ve chvíli, kdy i pátý syn byla Lydie... holt život.
Obrázek uživatele neviathiel

... a ještě ke všemu Lydie.

Obrázek uživatele Danae

Nojono ;)

...a pak by bylo jedno, co bude s dcerama, když bratr se přece postará, jasně. Jak moc ochotně, to nakonec Austenová se sestrou a matkou zažily taky.
Charlotta radši sáhla po panu Collinsovi.
Jo, on je tatíček sice docela milej a vtipnej, ale co si budeme povídat. "Oh, Mr Bennet!"

Obrázek uživatele neviathiel

Klasické nereálné upínání se k něčemu, co možná bude...

Obrázek uživatele Charlie

Je těžké napsat některé postavy sympaticky, ale tobě se to daří. skvělé :)

Obrázek uživatele Danae

Dík moc, to je krásný komentík :)
-A A +A