Starý přítel

Stařena si přitáhla deku blíže k tělu, ústupek starostlivým strážím. Upírala zrak k obzoru. Právě se končil den a barvil moře do ruda.
Užívala si tuhle chvíli, kterou měla jen pro sebe a čekala, jestli jí dnes bůh odpoví. Nemohl jí vyrušit ani shon města u úpatí věže, ani muž čekající v jejích komnatách, aby si mohli promluvit o budoucnosti Sedmi satrapií.
Mezitím přemítala o dvou podobných večerech, tehdy jí bůh zeleným zábleskem napověděl. Jednou změnil život jí, podruhé ovlivnil osud světa.
Slunce zmizelo pod hladinou. Orea Pullawrová s povzdechem obrátila kolečkové křeslo a vydala se přivítat návštěvníka. Snad zítra.